10 rad, jak přežít pohodičku na Havaji

Posted by on in Blog | No Comments

Na světě je spousta míst, kam můžete jet umrznout, uhořet, prostě se zabít. My jsme si vybrali pohodičku, Havaj. Tam můžete maximálně spadnout z útesu, utopit se v horské řece, nakrmit svými končetinami žraloka nebo se nechat shodit zfetovaným hipíkem ze skály. To a mnohem více nabízí hlavně havajská Kalalau Trail, úžasná cestička, zařazená mezi deset nejnebezpečnějších na světě. Co udělat pro to, aby to nejen Kalalau Trail dobře dopadlo, se dočtete v našem manuálu pro maximální využití dnů na Havaji.

1) Každý rok se na Havajské ostrovy vydají miliony turistů. Absolutní většina z nich se jen na pár dnů vyvalí na nekonečné pláže. Pokud se řadíte do kategorie, která takto tráví dovolenou, tak se rozhodně vyplatí zachovat věrnost Bibione či Makarské riviéře. Těch pár fotek, kterými budete chtít na Facebooku setřít souseda, za rizika popsaná v dalších bodech rozhodně nestojí.  Chcete-li ale na Havaji vidět jedny z nejhezčích míst světa, tak žabky, nafukovací lehátko a plážovou tašku nechte doma. Vezměte sedmdesáti litrové expediční batohy a vycpěte je spacáky, stany, nepromokavými bundami, pořádnými botami i trekovými holemi. Budete tak ve spojení se zrádnou i krásnou havajskou přírodou dvacet čtyři hodin denně.

2) Chcete-li si co nejvíce zahrávat s osudem, tak rozhodně nevynechejte ostrov Kaua’i. Ze čtyř hlavních ostrov je to ten nejmenší, ale v poměru k rozloze je na něm největší nedostupnost mobilního signálu. Získáte tím pocit větší sounáležitosti s přírodou a více adrenalinu při řešení krizových situací.

kalalau

3) Nebojte se žraloků. Na škále tragických úmrtí na Havajských ostrovech jsou až na posledních příčkách. Musíte být velký smolař nebo mít hodně špatnou karmu, abyste se účastnili „vlastnoručního“ krmení žraloků. Každopádně doporučujeme nechodit do vod, do kterých nechodí místní a neodnášet z pláží jako suvenýr cedule s nápisem „Shark Sighted“

4) Nejsnazší způsob jak se dostat na stránky zpravodajských webů je utopit se kvůli oceánskému proudu. Ani se tomu moc nedivíme, sami jsme si ještě před nedávnem mysleli, že nejsilnější proud je ve sprše, když ji pustíte naplno. Bohužel každý rok desítky lidí na Havaji zjišťují, jaký je rozdíl mezi oceánem a mořem. Mnoho z nich má na vnitřní diskuzi na téma „Jak to, že se mi tohle nestalo v Chorvatsku?“ jen pár posledních minut života..  Pravidlo číslo jedna opět zní, nelézt do vody, ve které se necachtají místní. Je dobré mít na paměti, že proudy jsou především na severních pobřežích všech havajských ostrovů tak silné, že často stačí do vody zavítat jen po kolena a game over… Pro ty, kteří nerozumí moderním výstražným cedulím, tak na některých plážích existují i jednodušší vyjádření hrozícího nebezpečí..  Na Hanakapiai Beach, pláži, která je jedním z mnoha nebezpečí na stezce Kalalau, volí podobnou metodu jako na účtech ve vaší oblíbené hospodě.

cedule

5) Zima na Havaji nerovná se sníh, ale vlny. V zimních měsících tak na severních pobřežích ostrovů neuvidíte v podstatě žádné lodě, kvůli obřím vlnám se nemají jak dostat na pevninu. Za to tam uvidíte spoustu adeptů Darwinovy ceny, kteří na plážích čekají na svoji poslední fotku na instagram. Vlny chodí v setech, pár velkých vln se střídá s klidnější hladinou. Na Havaji však několikrát během dne přijde nečekaně obrovská vlna, která se tomuto setovému rytmu vymyká. Většina neštastníků si seděla „v bezpečí“ na skále pět metrů nad hladinou klidně celou hodinu, když najednou…

Aby si s vámi Tichý oceán nezahrál jeho verzi taškařice “spadla lžička do kafíčka”, tak se podívejte na tohle video.

6) Nesurfujte na čelistech. Jaws se přezdívá lokalitě, kde se několikrát do roka surfuje na jedněch z největších vln světa. Pokud se pokusíte je sjet, tak budete zřejmě první a poslední středoevropané, kterým se to povedlo..

7) Ty nejhezčí stezky na ostrově Kaua’i procházejí pod nejdeštivějším místem světa. V kopcích nad vámi spadne za rok dvanáct metrů srážek. A protože trasa Kalalau Trail překonává asi deset menších i větších potoků, tak každý déšť  v kopcích znamená přírodní tobogán v korytech potoků. Je lepší si ale dát stranou pár dolarů a koupit si vstup do klasického akvaparku. Tobogány na Kalalau Trail totiž končí až v rozbouřeném oceánu. Pokud je tedy potok rozvodněný, tak do něho v žádném případě nevstupujte. Hladina většinou klesne stejně rychle, jako stoupla. Pokud vás potoky uvězní na více dní, tak budete vždy evakuováni vrtulníkem.

cedule

8) S deštěm souvisí i další bod. V kopcích žijí zvířátka, která ne vždy dodržují běžné hygienické zásady, například nepoužívají splachovací toaletu. Ke splachování pak slouží déšť, který následně plní potoky i nádherné vodopády bakteriemi leptospira. Onemocnění leptospirózou není ten suvenýr, který si chcete z ostrovů odvézt, proto se doporučuje vodu v divočině vždy převařit. Během toho se můžete alespoň pokochat okolím…

cedule

9) Crawler’s Ledge na Kalalau Trail. Tímto místem se straší na všech cestovatelských serverech. Můžete zde zažít tzv. triple, pád z útesu do oceánu, odnesení proudem, setkání se žralokem.  Nikomu se však ještě nepodařilo dokončit ani první disciplínu. Nicméně je nutné mít na paměti, že k naprosté většině smrtelných úrazů dochází na jiných částech Kalalau Trail, takže skoro čtyřicet kilometrů chce dávat pozor na každý krok. Rozhodně tedy přibalte trekové hole, s nimi jde vše mnohem lépe.

cedule

10) Pokud jste překonali všechny nástrahy a chcete si konečně vychutnat havajskou pohodičku, tak si při každém pohledu z útesů vzpomeňte na japonskou turistku Azusu Ino. Ta se také kochala panoramaty, když ji z ničeho nic shodil ze skály jeden ze členů místní hippies komunity. Po čtyřměsíčním skrývání v džungli, kvůli kterému museli být uzavřeny i všechny dotčené stezky, se už Justin Klein zabydlel na pár let ve federální věznici. Hippies komunita v Kalalau Valley je však, až na tyto občasné výstřelky svých členů, považována za mírumilovnou.
Takže Mahalo!:)